Stojíme u největšího pokladu

Ko 2:2-3: Zápasím o to, aby byli povzbuzeni ve svém srdci a navzájem spojeni v lásce byli dovedeni do celého bohatství plné jistoty porozumění, k plnému poznání Božího tajemství, Krista, ve kterém jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

Stojíme u největšího pokladu, který kdy bylo možné najít. Celý život hledáme štěstí a bohatství a nenalézáme. Všechno je marné a plané. Nenacházíme radost ani naplnění, pořád něco chybí. Najednou vidíme tento poklad. Poznáváme jeho krásu a zjišťujeme jak je úžasný. Nic většího se nedá nalézt a nikdy nebude. Stojíme u něj a díváme se na něj. Kousek za touto drahocenností je navíc hluboká prázdná díra plná žalu a utrpení.

V tom přichází Bůh a ptá se: „Člověče, chceš ten poklad?“ „Ano, chci“, odpovídáme. Bůh se pousměje a říká: „Já ti ho dávám zcela zdarma, z mé nekonečné lásky, protože takový Já jsem. Má primární forma existence je Otec, mou vlastností je láska a mou touhou je se o tuto lásku dělit a lásku rozdávat. Z lásky ti tento poklad chci dát. Chceš ten poklad, člověče?“

Jeden z nás odpoví: „No ale to bych Ti musel být vděčný, to bych Ti musel poděkovat. A to se mi nechce, to si radši budu hledat vlastní „poklady“.

Druhý se rozhlídne kolem sebe, vidí ty, kteří už ten poklad mají, prohlíží si je a řekne Pánu Bohu: „Víš Bože, ti lidé co ten poklad mají, jsou nějací divní, lidi se na ně dívají skrz prsty, smějí se jim, pošklebují se.“ Stvořitel říká: „Ano, jsou jiní, jsou to Boží děti, jsou šťastní. A to ti, kteří nejsou, nemohou snést, protože jejich vlastní nemorálnost nedokáže pochopit čistotu“ Tento člověk říká: „A víš co, Bože, já ten poklad vlastně nechci, jak by se na mě jiní lidi potom dívali. Nechci být středem posměchu“

Pak třetí, ten samospravedlivý odpovídá: „Ano, chci, ale vezmu si ho sám“. Pán Bůh reaguje: „Víš, to nejde, tím pokladem je věčný život se mnou, ve mně. Je to život dokonalý, bez jakékoliv špatné věci a proto, abys jsi tam mohl žít, musíš být také dokonalý. Dokonalý a čistý“. Samospravedlivý se podiví a říká: „A v čem je problém, vždyť já jsem přece dobrý, nic zlého jsem neudělal, chodím na pobožnosti, modlím se, já jsem přece dobrý. Bože, nejsem jako ti druzí. Ty mi snad chceš říct, že dobrý nejsem? Ty chceš říct, že si zasloužím peklo?“. „Ano, tak to je,“ reaguje Bůh, „opravdu vyžaduji 100% dokonalost, které ale není v lidských silách dosáhnout“. Člověk se uráží „Tak to je teda pěkná hloupost, říkat o mně, že si zasluhuju peklo, já jsem přece nikoho neokradl, nikoho jsem nezabil, nezasloužím si přece peklo“. Bůh rázně odpoví: „Neznáš mě, člověče, neznáš moji Svatost. Nebo si snad myslíš, že kdyby tu byla cesta vlastních zásluh a dobrých skutků, že by musel můj jediný Syn, Ježíš Kristus, trpět na kříži za tvoje hříchy?“. Člověk říká: „Prostě ne, já jsem dobrý, já si nebe zasloužím“. Bůh se smutně obrací: „Tím ale říkáš, že tato oběť byla zbytečná. Tím ze mě děláš hlupáka a sebe povyšuješ na svatého“. Ani takový člověk věčnosti nedosáhne.

Pak přichází jeden, zkrušený. Smutný říká Bohu: „Bože, já by tě rád poznal, ale jsem muž nečistých rtů a nečistého srdce, nemůžu se ani přiblížit ke Tvé svatosti.“ Pán Bůh mu odpovídá: „Já vím, ale také vím, že se chceš obrátit. Neboj, všechno pro to, aby ses vedle mě mohl postavit, jsem již vykonal“. Viník se ptá: „Co jsi vykonal?“. Pán říká: „Můj syn zaplatil za tvoje viny a hříchy. Víš, já jsem to musel udělat. Jsem spravedlivý a za každé zlo musí být zaplaceno. Někdo zaplatit musí, ale protože jsem milující, vzal jsem to všechno na sebe a vykoupil tě krví mého milovaného Syna, Ježíše Krista. On již za tebe zaplatil. Věříš mi to?“ Člověk překvapeně odpovídá: „Ty jsi zaplatil za mě, za bídáka?“. Bůh na to: „Ano“. Hříšník se raduje: „Tak to jsem volný?“ Bůh přitakává: „Ano, jsi volný a máš věčný život v mém Synu“. „Děkuji ti, Otče a Pane Ježíši. Od této chvíle jsem Tvůj navždy“. Tento člověk nalezl Boha.

Víte už také, že tento poklad je Ježíš Kristus, ten Spravedlivý?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *