Pozor na zákonictví!
Gal 2:15-16: My jsme rodem Židé, a ne hříšníci z pohanů; když však víme, že člověk není ospravedlňován ze skutků Zákona, nýbrž skrze víru v Ježíše Krista, i my jsme v Krista Ježíše uvěřili, abychom byli ospravedlněni z víry Kristovy, a ne ze skutků Zákona, protože ze skutků Zákona nebude ospravedlněn žádný člověk.
Na konci studia listu Galatským bychom si mohli myslet, že se Pavel vypořádal se zákonickými učiteli natolik důkladně, že tento problém už nikdy nebude církev trápit. Historie a zkušenost však dosvědčují opak! Zákonictví stalo tak významnou součástí křesťanství, většina lidí si myslí, že k němu ve skutečnosti patří.
Ano, zákoníci jsou stále mezi námi. Jak jinak nazvat Kristovy služebníky, kteří například učí, že pro spasení je nutná konfirmace, křest nebo členství v církvi, že Zákon je pravidlo pro život věřícího, že jsme spasení vírou, ale zachováváni skutky? Co je to jiného než judaismus zavlečený do křesťanství, když se po nás požaduje, abychom akceptovali lidsky ustanovené kněžstvo s jejich zvláštními rouchy, budovami postavenými podle vzoru chrámu s vyřezávanými oltáři, složitými obřady a církevním kalendářem, který obsahuje různá období, slavnosti a půsty?
Co je to jiného než blud Galatských, když jsou věřící nuceni zachovávat sobotu, aby nakonec mohli být spasení? Moderní kazatelé zákonictví pořádají velké nájezdy mezi ty, kdo vyznávají víru v Krista, a proto je třeba každého věřícího varovat před takovým učením a vysvětlit mu, jak na ně reagovat.
Hlasatelé soboty většinou začínají kázáním evangelia, že spasení se získává vírou v Krista. Používají oblíbené evangelizační písně, aby přilákali neopatrné, a tváří se, že kladou velký důraz na Písmo. Zakrátko však vedou své následovníky pod Mojžíšův zákon, zejména pod přikázání týkající se soboty.
Jak se toho mohou odvážit ve světle jednoznačného Pavlova vyučování, že křesťan je pro Zákon mrtev? Jak se vypořádají s jasnými výroky listu Galatským? Dělají to tak, že přísně rozlišují mezi zákonem morálním a ceremoniálním. Morální zákon je Desatero. Ceremoniální zákon se týká ostatních Božích příkazů, jako jsou předpisy o nečistém jídle, malomocenství, obětech a tak dále.
Říkají, že morální zákon nikdy nebyl zrušen, že vyjadřuje věčnou Boží pravdu. Dopustit se modlářství, vraždy nebo cizoložství bude vždy proti Božímu zákonu. Avšak ceremoniální, obřadní zákon byl v Kristu odstraněn. Když Pavel učí, že křesťan je pro Zákon mrtev, vyvozují tedy, že mluví o ceremoniálním zákonu, a ne o Desateru.
Tvrdí, že morální zákon je stále v platnosti, a proto ho křesťané musí dodržovat. To znamená, že musí zachovávat sobotu, že v tento den nesmí dělat žádnou práci. Tvrdí, že jeden z papežů římskokatolické církve nařídil přejít od dodržování soboty k zachovávání neděle – v naprostém rozporu s Písmem.
Jejich vývody zní velmi logicky a líbivě. Jejich devastujícím znakem však je to, že jsou v naprostém rozporu s Božím Slovem! Podívejme se na tyto body:
1. V 2K 3,7-11 je vyjádřeno, že Desatero je pro věřícího V Krista „odstraněno“. Verš 7 o něm mluví jako o „službě smrti vyryté literami do kamenů“. To může znamenat pouze morální zákon, ne ceremoniální. Pouze Desatero bylo Božím prstem vyryto do kamene (EX 31,18). Ve verši 11 čteme, že i když byla služba smrti slavná, stejně pomíjí. To je zcela jednoznačné. Sobota nemá na křesťana nárok.
2. žádnému pohanovi nebylo nikdy přikázáno zachovávat sobotu. Zákon byl dán pouze židovskému národu (Ex 31,13). I když sám Bůh sedmého dne odpočíval, nikomu jinému to nepřikázal, teprve když dal Izraelcům Zákon.
3. Křesťané nezačali slavit neděli místo soboty proto, že to vyhlásil nějaký papež. Pánův den, neděli, vyčleňujeme jako zvláštní den pro uctívání a pro službu, protože Pán Ježíš vstal toho dne z mrtvých, což je důkaz, že jeho dílo vykoupení bylo dovršeno (J 20,1). Právě v tento první den se učedníci scházeli, aby lámali chleba a tak zvěstovali Pánovu smrt (Sk 20,7). Je to den, který Bůh křesťanům ustanovil, aby V něm odkládali stranou dary podle toho, jak jim Pán požehnal (1K 16,1-2). V tento den byl také seslán z nebe Duch svatý. Křesťané „nezachovávají“ Pánův den jako prostředek k dosažení svatosti nebo ze strachu před trestem; mají jej za zvláštní den, protože milují toho, který se sám za ně vydal.
4. Pavel nerozlišuje mezi morálním a ceremoniálním zákonem. Naopak trvá na tom, že Zákon je jeden celek a že ti, kdo se skrze něj snaží získat spravedlnost, jsou pod prokletím, proviňují se tedy proti celému Zákonu.
5. Devět přikázání se V Novém Zákoně na různých místech opakuje jako morální pokyny pro Boží děti. Řeší Věci, které jsou samy o sobě dobré nebo špatné. Jediné přikázání, které mezi těmi opakovanými v Novém zákoně chybí, je přikázání o sobotě. Zachovávání nějakého dne není samo o sobě dobré nebo špatné. Nikde není napsáno, že by křesťané měli zachovávat sobotu. Naopak Písmo jasně říká, že křesťan nemůže být odsuzován kvůli tomu, že nezachovává některý den (Ko 2,16)
6. Trestem za porušení soboty byla ve Starém Zákoně smrt (Ex 35,2). Avšak ti, kdo tvrdí, že Věřící musí sobotu zachovávat, dnes tento trest na těch, kdo se provinili, nevykonávají. Tím, že netrvají na splnění jeho požadavků, znevažují Zákon a boří jeho autoritu. Ve skutečnosti říkají: „To je Boží zákon, musíš ho dodržovat, ale pokud ho porušíš, tak se ti nic nestane.“
7. Pravidlem pro život věřícího je Kristus, ne Zákon. Máme žít tak, jak žil on. To je ještě vyšší norma, než jakou stanoví Zákon (Mt 5,17-48). Duch Svatý nás zmocňuje, abychom vedli svatý život. Chceme žít svatě, protože milujeme Krista. Spravedlnost, kterou vyžaduje Zákon, naplňují ti, kdo nechodí podle těla, ale podle Ducha (Ř 8,4).
Učení, které tvrdí, že Věřící musí dodržovat sobotu, je tedy v přímém rozporu s Písmem (Ko 2,16), je to prostě „jiné evangelium“, nad kterým Boží slovo vyslovuje kletbu (Gal 1,7.9).
Kéž je každému dána od Boha moudrost, aby rozpoznal zlé učení zákonictví, ať se projevuje v jakékoli podobě! Kéž se nikdy nesnažíme o ospravedlnění nebo posvěcení skrze obřady nebo lidské úsilí, ale jsme v každé potřebě zcela závislí jen na Pánu Ježíši Kristu.
Kéž máme Vždy na paměti, že zákonictví je urážka Boha, protože nahrazuje realitu stínem – Krista obřadnictvím.
(William MacDonald – Biblický komentář k Novému Zákonu)
Souhlasím. Jen bych velmi zvýraznil jednu věc – proč se zde v Písmu a všade jinde zdůrazňují skutky na základě víry a nikoli skutky na základě zákona? A na čom si to ukázat? No např. na Noemovi. Kdyby Noe tisíckrát a ještě víckrát dodržoval Boží zákon, spásu mu to nepřinese. Prostě nepřinese. Zahynul by společně s těmi, kteří zákon neplnili. Proč? Protože Bůh rozhodl o tom, že potopa vyhladí vše na zemi, co má v sobě dech ducha života. Bylo tedy rozhodnuto o Božím soudu a Noe mohl klidně dál plnit své skutky postavené na zákonu, do té doby, než by přišla potopa a Noe i se svojí rodinou by zahynul, podobně jako všichni ostatní okolo něj. Myslíte si že ne? Já si to nejen myslím, já jsem o tom přesvědčen. A proč? Jak by se mohl Noe asi zachránit od potopy, sám svými silami, kdyby nevěděl, že se potopa vůbec nějaká blíží? Možná se budete divit, že Noe přeci o tom věděl. No to je právě ono – Noe o tom věděl, ale kdyby mu to Někdo neřekl, tak by prostě a jasně nevěděl. Prostě nevěděl a v tom je ten vtip. Bůh mu to musel říci, že bude potopa. Také mohl Bůh u toho skončit a neříci už vůbec nic dalšího – co by potom zmohl Noe? No i tak by nezmohl nic, vůbec nic, on by totiž nevěděl, co vlastně s tím. Netušil by, jak se zachránit. Jak by se šlo zachránit, když by byla celosvětová potopa? Myslíte, že by sám přišel na to, že by si mohl postavit loď? Neříkám, že ne, ale Noe by hlavně vůbec netušil, že by se mohl zachránit nejen on, ale i spousta dalších zvířat s ním. Nebo myslíte, že by Noe na to také mohl přijít? No tak dejme tomu, že třeba ano. Věděl by, jak postavit loď? Teď už víme, že to, jak postavit loď mu bylo Bohem řečeno, ale dejme tomu, že by jí třeba postavil. Jak by to ale udělal, aby zachránil právě to, co by bylo třeba zachránit a to, co by nebylo potřeba, aby tedy nezachraňoval? Mohl by to vědět Noe? Dejme tomu, že ano. Dejme tomu, že tedy mohl nějak zjistit, že by bylo třeba tak a tak velkou loď, takové a jiné zvířata, tolik potravy, jak přesně velkou loď a hlavně – kdy přesně bude potopa. To už je ale docela dost vědomostí si myslím, pamatujme na to, že Noe začal stavět loď 400 let před potopou. To je docela hodně ne? Strefit se skoro přesně na den, 400 let dopředu, to je panečku odhad hodný velmi velkého mistra. A co dveře do Archy? Víme, že Noe je nezavřel, že je zavíral Bůh. Hmmmmmmm, jak je vidět – spousty problémů s ledasčíms, jak co přeně načasovat, jak co udělat, jak co vybrat, a jak co zavřít…….. Dejme tomu, kdyby se Noe do všeho takříkajíc strefil, vystihl by Boží vůli, vystihl by vše, co je třeba a dokonce by vystihl i čas, co by mu to bylo platné, kdyby za ním Bůh nezavřel dveře? Celá Noeho Archa by se při přívalu prvních vod, potopila jak domeček z karet. Co jsem tím chtěl ukázat? No právě jsem chtěl ukázat na ty zákonické skutky. Kdyby Noe tisíckrát chtěl, potopu odhadnout podle mě nemohl, i kdyby se tisíckrát rozkrájel, také nemohl zjistit, kdy přijde – 400 let – to snad nikdo nebude nějak popírat, že vědět, co přijde po 400 letech dnů plných slunce a radosti na zemi z hojnosti – myslíte, že by někoho toto napadlo? Já myslím že ne a to ani náhodou. Kdyby Noe dál chtěl, jak postavit Archu – by nezvládl, ani by nevěděl, koho přesně do Archy uvést a už vůbec ne – jak ji zavřít tak, aby tudy neprotekla žádná voda. Nehledě na to, že by zvířata snědla třeba všechnu potravu a potopa by přišla až poté. Noe vůbec netušil, jak co správně a kdy N A Č A S O V A T, neboli – svými skutky nemohl nic takového zvládnout, i kdyby se rozkrájel na tisíc kusů a ještě u toho meditoval horem dolem. V čem je tedy fígl? No přeci v tom, že k Noemu promluvil sám Stvořitel, řekl mu, co a jak a Noe – Noe mu pouze a jen „uvěřil“. To nejpodstatnější tedy v tomto případě nebyly Noeho skutky „zákona“, těch mohl dělat kolik jen chtěl a nikdy by ho to nezachránilo a od smrti utopením při potopě – nikterak nevytrhlo – to nejpodstatnější co tu bylo bylo totiž to, že k němu Bůh promluvil. Bůh mu ukázal, co se bude dít a jak by bylo možné se zachránit. Nic více – nic méně. Bůh je tu ten, kdo ukazuje člověku cestu – konkrétně Noemu. A Noe poté ukazuje cestu všem lidem okolo, když 400 let staví Archu. 400 let – víte kolik je to dnů? 400 x 360 dní – celkem 146 000 dní – ano – slyšíte dobře – 146 000 dní Noe stavěl koráb. Ale kdyby mu Bůh nic neřekl, zemřel stejně jako všichni ostatní. Nic by mu nepomohla vědomost, že přijde potopa. No a to samé je i se zákonem. Můžeme zákon dodržovat celý život, klidně i v noci při spaní – ale nic nám to není platné. I kdybychom zákon dodržovali jako ten bohatý mladík v podobenství – je nám to k ničemu. Protože proč? Protože to důležité je právě evangelium – je to právě a zase ta Boží řeč – jak a co je třeba dělat, aby byl člověk skutečně spasen a zachráněn. A to je evangelium. Člověku jsou tedy k ničemu všechny skutky zákona – i třeba dnem nocí provozované – nic z toho ho nezachrání před Božím hněvem – tyto skutky nemají moc způsobit u Boha změnu z odsouzení na omilostnění. To totiž je možné pouze tím, že člověk přijme Kristovu oběť do svého života, podobně jako Noe poslechl Boha a postavil Archu. Obojí dvojí však bez Boží řeči v životě člověka je nemožné. Bůh je ten, kdo první mluví k člověku a člověk pak na tuto Boží řeč odpovídá. Právě proto to je milost skrze víru a ne skutek zákona. Skutek zákona je proto, protože já se snažím – skutek milosti je to, že já od Boha přijmu – Jeho vlastní skutek – Krista. Kristus je Božím skutkem pro vypořádání se s potřebou zákonných skutečností. Bůh nikdy nepřijme skutky slabého smrtelného člověka, naproti tomu – Bůh přijal obě´t svého vlastního Syna, který se rozhodl z vlastní vůle – dát oběť nejvyšší – svůj vlastní život.
Ano, kdyby někdo byl schopen zákon 100% dodržet, tak… Pro člověka to ale není možné. Nikdo zákon nikdy nedodržel. Jedině náš Bůh v těle, Pán Ježíš Kristus.
Ř 3:19: Víme, že vše, co Zákon praví, praví těm, kdo jsou pod Zákonem, aby byla umlčena každá ústa a aby se před Bohem stal vinným celý svět,
Ř 3:20: protože ze skutků Zákona nebude před ním ospravedlněn žádný člověk, neboť skrze Zákon je poznání hříchu.
Ř 3:21: Nyní však je zjevena Boží spravedlnost bez Zákona, dosvědčovaná Zákonem i Proroky,
Ř 3:22: Boží spravedlnost skrze víru Ježíše Krista pro všechny a na všechny ty, kdo věří. Není totiž rozdílu:
Ř 3:23: všichni zhřešili a postrádají Boží slávu,
Ř 3:24: ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.
V Božím plánu bylo vykoupení skrze Krista, díky Bohu.