Máte pravou, spasitelnou víru nebo falešnou víru?

Je možné, že věříte Božím zaslíbením, máte jistotu spasení a přesto jste ztraceni? Můžete věřit Božím zaslíbením a přesto být ztraceni?

Vyznávající křesťané a falešné ujištění

Tato skutečnost je zmiňována v Matouši 7:22: „Mnozí mi v onen den řeknou: ‚Pane, Pane, což jsme tvým jménem neprorokovali a tvým jménem nevyháněli démony a tvým jménem neučinili mnoho mocných činů?“ Tito lidé věřili, že byli ukotveni ve vztahu ke Kristu. Nazývali no „Pánem“ a Jeho jménem konali nadpřirozené divy.

Možná, že měli „více jistoty spasení“ než spousta dnešních skutečných spasených lidí, kteří bojují s nejistotami, protože tato nadpřirozená moc procházela jejich rukama. Když tedy čtou zaslíbení „..budu i s tebou. Nenechám tě klesnout ani tě neopustím.“, tak věří, že platí i pro ně (Joz 1:5 ). Bohužel tomu tak není.

A proto to pro ně bude šokující, až Ježíš řekne: „Nikdy jsem vás neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti. “ (Mat 7:23). Jsou ztraceni. Ale mysleli si, že jsou zachráněni.

Zde Ježíš poukazuje, že jejich hříšné životy svědčí o jejich ztracenosti. Chci ale vyzvednout jiný fakt skrytý pod jejich skutky nepravosti – chci vědět, jak nám jejich falešné ujištění svědči o tom, co znamená skutečně věřit Božímu zaslíbení.

Věříme, že Bible učí, „že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků Zákona“ (Řím 3:28). Takže když je Ježíš odmítne jakožto „činitele nepravosti (bezzákonnosti)“, můžeme vidět, že hlubším problémem je vadná víra. Jestliže tedy budeme v Soudný den odsouzeni za naše hříšné skutky, budete to tedy proto, že ony budou důkazem naší nepravé víry.

Zachraňující víra a mrtvá víra

Otázka tedy zní: Jestliže můžeme věřit některým Božím zaslíbením, podobně jako věřili tito lidé, a přitom být ztraceni, co tedy učiní víru v Boží zaslíbení skutečnou zachraňující vírou?

Vodítko nám může poskytnout Charles Hodge, který v roce 1841 napsal krátkou, oblíbenou knihu o křesťanské životě, nazvanou The Way of Life (nebyla přeložena do českého jazyka). V kapitole nazvané Faith (Víra) ukazuje, jak Bible používá slovo „víra“ pro různé druhy stavu mysli, včetně té mrtvé: „Neboť jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.“ (Jk 2:26).

Co tedy tvoří rozdíl mezi mrtvou vírou a zachraňující vírou? Neptám se na to, jak tyto dvě víry sami sobě prokáží svoji odlišnost. To je Jakubova pointa (a Ježíšova pointa v Matoušovi 7); zde prokáží svoji odlišnost na základě ovoce. Ale ptám se na něco jiného – jak se liší v jejich podstatě. Jaká je opravdová zkušenost víry a jaká je falešná zkušenost víry?

Hodge říka toto: „Můžeme věřit svědectví těch, na jejichž pravdomluvnost a úsudek se spoléháme, že muž, o kterém my nic nevíme, je vysoce morálně výjimečný. Ale jestliže sami uvidíme ukázku jeho výjimečnosti, budeme věřit z jiných důvodů a „jiným způsobem“.

Tento „jiný způsob“ je to, co dělá víru pravdivou, vírou zachraňující. Není nic špatného na víře v Krista nebo na víře Jeho zaslíbením na základě svědectví druhých. Ve skutečnosti jsme takto všichni přišli k víře. Spoléhali jsme na svědectví apoštolů a proroků. Ale být přesvědčen o Kristově dobrotě, důvěryhodnosti, nádheře a pravdivosti Jeho zaslíbení, není spasitelná víra.

A to je ten důvod, proč budou vyznávající křesťané tak šokováni poslední den, když uslyší Ježíše říct „Nikdy jsem vás neznal“. Budou protestovat: „Pane, Pane“. Ano jistě, víra v to, že Kristovi zaslíbení jsou pravdivá je nezbytnou součástí víry, ale není to ta spasitelná podstata víry.

Duchovní chápání pravdy

To co dělá víru spasitelnou je tento „jiný způsob“ věření, který pochází z odlišného (ne alternativního, ne protichůdného) způsobu vnímání reality, ve kterou věříme. Hodge tento jiný způsob nazývá „duchovní pochopení pravdy“. Říká: „Je to víra, která se opírá o projev Ducha Svatého, o dokonalost, krásu, adekvátnost pravdy… to vyplývá z duchovního pochopení pravdy nebo svědectví Ducha a pravdou v našich srdcích“.

Pro ilustraci tohoto druhu duchovního chápání, které tvoří podstatnou část spasitelné víry, Hodge cituje tři texty:

Luk 10:21 – Bůh „skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům.“ Jak moudří, tak dětí slyší stejné obhajoby a dívají se na stejné důkazy. Ale je zde rozdíl. Ježíš říká, že rozdíl je něco, co Bůh „zjevil“. Jinými slovy, jde to za to, co vidíme našima fyzickýma očima a slyšíme našima fyzickýma ušima a dedukujeme přirozeným rozumem.

Mat 16:17 – „Blahoslavený jsi, Šimone Bar-Jona, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec, který je v nebesích.“ Mnozí viděli to, co viděl Šimon Petr, ale neviděli „Krista, Syna Božího“ (Mat 16:16). Tento zrak je něco jiného.

2. Kor 4:6 – „Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, aby osvítil lidi poznáním Boží slávy v osobě Ježíše Krista“. V evangeliích je znalost Boží slávy, která je jiná, než víra v pravdivost faktů, které zachraňují. To je to, co popisuje Pavel ve 4. verši: vidět „světlo evangelia slávy Krista“. To není fyzikální světlo, to je krása vnímána zrakem srdce (Ef 1:18).

Jinými slovy, i když je nezbytné použít mysl a smysly, abychom viděli, slyšeli a chápali zosobněné, inspirované lidské svědectví pravdě, nicméně být přesvědčen myslí, že něco je pravda, není to samé, jako chápání krásy a hodnoty této pravdy. A bez tohoto, naše přesvědčení nemusí být více než marné ďáblovo ujištění, že Ježíš je ta Cesta, Pravda i Život. Dokonce i sám ďábel tomu „věří“. Ale on to nevidí jako krásné, vzácné a podivuhodně se hodící k dosažení dobrého a svatého účelu.

Co to znamená věřit zaslíbením?

Co potom tato realita znamená v našem přesvědčení, že věřit Božím zaslíbením je nezbytné k dosažení zachraňující a posvěcující víry? Tady je moje odpověď: Zachraňující víra – které i posvěcuje – není jenom letmý pohled zpět k základům víry v dílo Pána Ježíše. Zachraňující víra je také pohled vpřed v důvěře, že budoucí milost, Kristem vykoupená, se skutečně stane – světu i mně i osobně.

Nyní je všech jasné, že k této, do budoucna orientované víře, je ještě nutné něco více říci. Teď vidíme, že tato víra musí zahrnovat duchovní vnímání krásy Boha a jeho plánu k uskutečnění těchto slibů – krásu, kterou budeme užívat do sytosti, protože zaslíbení budou naplněna.

Jinými slovy, spasitelná víra v Boží zaslíbení obsahuje duchovní potěšení z Boha, který zaslibuje. Nechci to přehnat, jenom říkám, že spásná víra musí obsahovat toto potěšení.

Definování víry jako spočinutí není dostatečné

Nestačí ani říci, že věřit Božím zaslíbením je spočinutí v Bohu a Jeho pomoci. Musíme objasnit duchovní podstatu tohoto spočinutí, abychom ji odlišili od klamného „spočinutí“ v Matouši 7:22. Tito vyznávající křesťané si myslí, že „spočinuli“ v Božím bezpečí. To, co musíme o Božím spočinutí říci je, že aby se jednalo o spasitelné spočinutí, tak zde musí být vědomí nejen bezpečí od pekla, ale také vědomí uspokojení v Boží nádheře (Žalm 16:11). Máme spočinutí v bezpečí a máme spočinutí v něze a sladkosti.

Tato spokojenost u vyznávajících křesťanů v Matoušovi 7:22 chybí. Kdyby měli potěšení z Boha samotného, tak by se na Zemi těšili ze samotné Boží znamenitosti, kterou se u takového potěšení předpokládá. Oni jsou ale nazváni jako „činitelé nepravosti“.

Jak je hřích překonán

Tato skutečnost má obrovský dopad. To znamená, že se nejedná pouze o jistotu v zaslíbeních, která nás osvobozují z motivů hřešit, ale je to také srdeční požitek z Boží lásky v těchto zaslíbeních. Když vnímáme a těšíme se z duchovní krásy toho, co bylo zaslíbeno, nejenže jsme osvobozeni od nejistot chamtivosti a strachu, který je tak silnou motivací k hříchu, ale naše hodnoty jsou proměňovány tím, čeho si vážíme, ceníme a milujeme v zaslíbeních (1. Janova 3:3).

Toto je to, co vyznávajícím, nominálním křesťanům v Matouši 7:22 chybělo a proč jejich chování nebylo v souladu s Bohem. Oni milovali tuto moc a líbilo se jim, že jim Bůh tuto moc dal, ale nemilovali Boha samotného. Jinak řečeno, ve všech činech spasitelné víry nám Duch Svatý umožňuje nejenom chápat a potvrzovat skutečnou pravdu, ale také vnímat a přijímat duchovní krásu. Toto „poznání duchovní krásy“, je nezbytné jádro zachraňují víry. Toto poznání duchovní krásy náš bude hluboce proměňovat. Tito lidé nakonec uznáni způsobilými pro nebezské království.

Piper: „Spasitelná víra v Boží zaslíbení obsahuje radost z Boha, který tyto zaslíbení dal.

Přeloženo z: Desiring God