Kdo tvrdí, že Ježíš skutečně žil?

Bible, Boží Slovo nám popisuje život, smrt a vzkříšení Ježíše Krista, Božího Syna. Popisuje, jak se Bůh stal člověkem a přišel na zem vykoupit nás z našich hříchů a provinění, protože jsme všichni zhřešili a jsmedaleko od Boží Slávy. V Bibli jsou očitými svědky vykresleny události, které ale mnozí označují za smyšlenky. Z jaké příčiny? Ze vzdoru proti Bohu. Tvrdí, že nikdo jako skutečný člověk Ježíš neexistoval. Tvrdí, že je smyšlenou osobou, mýtem, podvrhem. Proto se ptáme, jestli máme ještě nějaké jiné historické záznamy o Ježíši. Kdo všechno píše, že Ježíš skutečně existoval?

Historické záznamy

Kde tedy nalezneme záznamy o životě Ježíše Krista?

Bible
Historicky přesná a spolehlivá kniha. Zde nacházíme popisy očitých svědků událostí, které se staly v době, kdy Ježíš žil. Nechme ale zatím Bibli na chvíli stranou.

Josefus Flavius
Další knihou, kde najdeme zmínku o Ježíši, jsou „Židovské starožitnosti“ významného židovského historika Josepha Flavia, uznávané diplomata, kněze a vojenského vůdce té doby. Dvacet svazků tohoto díla popisuje dějiny jeho národa od stvoření do pádu Masady r. 66 po Kr. Josefus píše o občanských nepokojích, kdy byl v Judsku správcem Pilát Pontský (26 – 36 po Kr.). Píše: „ V té době tam žil Ježíš, moudrý muž, jenž činil podivuhodné skutky, a učitel lidu, který přijímal pravdu s potěšením. Získával mnohé z Židů i mnohé z pohanů. A když jej Pilát, na návrh našich předních mužů, odsoudil k smrti na kříži, ti, kdo jej milovali, nepřestávali o něm svědčit; a rasa křesťanů, pojmenovaných po něm, ani do dnešní doby nevymřela.“ Dále popisuje v Bibli zmiňovaného velekněze Annáše, jeho sesazení r. 62 po Kr. kvůli nezákonnému svolání Sanhedrinu, židovské velerady. Annáš obvinil Jakuba, Ježíšova bratra a několik dalších z porušení zákona a poté jej vydal na smrt ukamenováním.

Suetonius
Tento oficiální historik římského císařského dvora uvedl v době, kdy v Římě vypukly v židovské komunitě nepokoje, a císař Claudius vyhnal Židy z města toto: „…vyhnal všechny Židy z Říma z důvodu výtržností, neustále rozněcovaných kvůli člověku jménem Krestus.“ Jméno je zde sice zkomolené, ale svědčí o Ježíšově existenci a událostech, které jeho osoba způsobovala až v dalekém Římě.

Cornelius Tacitus
Římský guvernér Asie a významný historik Cornelius Tacitus popisuje události, kdy byl římský císař Nero v podezření, že nechal rozpoutat požár, který zpustošil Řím v roce 64 po Kr. Tacitus píše: „Aby (Nero) rozptýlil pomluvy, označil za viníky určité lidi, všeobecně známé jako křesťany, jejichž aktivity byly nechvalně proslulé, a uvalil na ně ty nejkrutější tresty. Původce jejich označení, Kristus, byl na rozkaz Piláta Pontského popraven za vlády císaře Tiberia“. Jasné je tu časové zařazení Kristova do doby života a vlády Tiberia (císařem 14 – 37 po Kr.) a správce Judska Piláta Pontského.

Plinius Secundus
Secundus, Tacitův i Suetoniův současník, byl správcem Bithýnie kolem roku od roku 111 po Kr. Je označován jako jeden z největších pisatelů dopisů na světě, jehož listy získali status literární klasiky. V listech žádal císaře Trajána, jak správně trestat rostoucí počty křesťanů v oblastech pod jeho správou. Popisuje přímočaré jednání: „Zeptal jsem se obviněných, jsou-li křesťany. Jestliže jejich výpověď byla „ano“, zeptal jsem se ještě podruhé a potřetí a varoval jsem ji před trestem; pokud na svém prohlášení trvali, přikázal jsem odvést je na popravu.“ Také popisuje jejich zločin: „Měli ve zvyku scházet se určitého stanoveného dne před východem slunce, zpívat antifonické písně oslavující Krista jako Boha a zavazovat se přísahou – že nespáchají žádný zločin, nýbrž se budou zdržovat jakékoli formy zlodějství, krádeže a cizoložství, zrady na své víře a zpronevěry svěřeného majetku.“ Toto svědectví dokládá rostoucí počty lidí, kteří věřili v historičnost Ježíše Krista a jejich naprostou mravnost a oddanost jeho osobě.

Lucianus
Satirik z 2. století, který křesťanství zesměšňoval a Krista popsal jako „muže, ukřižovaného v Palestině, neboť zavedl ve světě tuto novou sektu.“

Talmud
Talmud je kompilací židovského učení, které bylo předáváno z generace na generaci a pak znovu sestaveno po zničení židovského chrámu v r. 70 po Kr. Talmud zmiňuje Ježíše. Tady je jedna ukázka: „V předvečer velikonoční Yeshu [hebrejské slovo pro Ježíše] byl pověšen. Po čtyřicet dní před popravou se vyhlašovalo: „Bude ukamenován, protože praktikuje čarodějnictví a nabádá Izrael k odpadlictví. Každý, kdo může říci něco v jeho prospěch, ať přijde a prosí jeho jménem. “ Ale protože nic v jeho prospěch předloženo nebylo, byl v předvečer velikonoční pověšen!“ (Sanhedrin 43a)
Nejenže Talmud Ježíše zmínil, zmiňuje se také o jeho ukřižování a dokonce říká, že k němu došlo v době velikonočního, právě v době, kdy Nový zákon říká, že k němu došlo. Takže i Židé, kteří odmítli Ježíše jako svého Mesiáše, uvedli, že existuje!

Tolik tedy zmínky o Ježíši Kristu v historických záznamech. Nezdá se to býti mnoho, ale ani jiných dochovaných záznamů z této doby nejsou velké počty. Navíc historici té doby stěží věnovali slovo nějakému chudému venkovanovi ze zapadlého konce světa. Podstatné je, že tato svědectví, tedy kromě samotné Bible, pochází od lidí, kteří oponovali křesťanství. Nepsali nic kladného, ale přes to psali o životě a smrti Ježíše Krista naprosto otevřeně jako o historických událostech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *