Jan Hus

Jan Hus (kolem r. 1370 Husinec – 6. července 1415 Kostnice) byl český středověký náboženský myslitel, kazatel a reformátor, vysokoškolský pedagog, rektor Univerzity Karlovy v Praze.

Celý český národ ví, že byl upálen a že byl upálen pro pravdu, které se nevzdal ani pod výhrůžkami této strašné smrti. Málo kdo však již ví, že hájil Pravdu s velkým „P“. Hájil Krista, který je onou Pravdou. Hájil Krista, kterého miloval až za hrob.

  Citáty Jana Husa

Ó nejsladší Kriste, táhni nás slabé za sebou, poněvadž když ty nás nepotáhneš, nemůžeme tě následovat. Dej statečného ducha, aby byl pohotový, a je-li tělo mdlé, ať předchází, prostředkuje i následuje tvá milost, protože bez tebe nemůžeme nic činit, a dokonce ne pro tebe jít na ukrutnou smrt. Dej ducha odhodlaného, srdce nebojácné, víru pravou, naději pevnou a lásku dokonalou, abychom za tebe nasadili nejtrpělivěji a s radostí svůj život.

Všemohoucí Bože, jenž jsi cesta, pravda i život, ty víš, jak málo je těch, kdo v těchto dobách chodí s tebou. Málo je těch, kdo tebe, svou hlavu, napodobují v pokoře a tichosti, v chudobě a čistotě, v pracovitosti a trpělivosti. Otevřela se cesta satanova a mnozí po ní kráčejí. Přispěj maličkému svému stádci, aby tě nezrazovalo, ale úzkou cestou tě následovalo až do konce.

Bůh není rozumem obsažený, on všechny věci obsahá a obsáhl, a jeho žádná, neb on jest nesmírný.

Z neznalosti sebe povstává pýcha, z neznalosti Boha vzchází zoufalství.

Láska jest dar Boží, jimž člověk jest Bohu vzácen.

Křesťan má být stálý ve víře a v rozjímání této trojí pravdy: té, která je obsažena v Písmu, té, kterou poznáváme smysly a té, jíž dosahujeme neomylným rozumem. Je lépe za tuto trojí pravdu vytrpět smrt než získat obročí pochlebováním.

Boje se ublížiti svědomí svému, býti lhářem před Bohem a dáti pohoršení posluchačům a učedníkům svým, nemohu učení a spisů svých odpřísáhnouti ani odvolati!

Boje se ublížiti svědomí svému, býti lhářem před Bohem a dáti pohoršení posluchačům a učedníkům svým, nemohu učení a spisů svých odpřísáhnouti ani odvolati!

Nemá býti věřeno v církev, poněvadž není církev Bohem. Papežové zajisté mohou lháti, ale Bůh nelže.

Ne Mojžíš, ne král pozemský, ne papež! Jejich nařízení nezavazují, nejsou-li ve shodě s přikázáními Kristovými.

Kazatel má vyprati své sítě, to jest řeč vyčistiti, jíž má lidi z moře tohoto světa Kristu loviti, tak aby kázal čisté ustanovení Boží, ne bajky, ani lži, ani neužitečné řeči, a ovšem ne tak, aby lidi sváděl nebo loupil.

Modlitba jest řečení neb činění, kterýmž mysl člověka v Boha neb k Bohu nábožně se pozdvihá.

Mír má tři různé stránky: mír člověka s Bohem, člověka se sebou samým a člověka s bližním. A celý tento mír má svůj základ v zachovávání Božích příkazů.

Já, Jan Hus z Husince, mistr svobodných umění a hotový bakalář svatého bohosloví na vysokém učení pražské univerzity, kněz a kazatel potvrzený při kapli zvané Betlémské, svěřuji toto své odvolání Ježíši Kristu, soudci nejspravedlivějšímu, který spolehlivě zná, obhajuje a soudí, činí zřejmou a odměňuje spravedlivou při každého člověka.

Hledej pravdu, prav pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do své smrti.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *